Acanthamoeby jsou volně žijící jednobuněčné organizmy – protozoa. Pro oko jsou nebezpečné nejčastěji: Acanthamoeba culbertsoni, Acanthamoeba polyphaga a Acanthamoeba castellanii. Acantha- moeby se vyskytují nejčastěji ve vodě, ve vzduchu, v půdě a také v lidských slinách. Acanthamoeby jsou známé svými patogenními účinky nejenom v oftalmologii, ale i v jiných oblastech lékařství (způsobují např. průjmová onemocnění). V oftalmologii jsou acanthamoeby příčinou tzv. „acantha- moebové keratitidy“ – těžko léčitelného zánětu předního segmentu oka (obr. 1, 2). Od začátku 80. let minulého století se pře- devším v USA a ve Velké Británii zaměřuje pozornost oftalmologů na acanthamoebu. Ta je v první řadě přenášena kontamino- vanou kontaktní čočkou a způsobuje ty nejtěžší záněty rohovky. Acanthamoeby se velmi dobře „drží“ na plastech. Při pokusu, kdy se kontaktní čočka opláchne roztokem kontaminovaným acanthamoebou, je acanthamoeba na kontaktní čočce prokazatelná už po 10 sekundách.
Acanthamoeby jsou známy ve dvou formách:
– volně žijící a rozmnožující se vegetativní forma – trophozoid,
– zapouzdřená a klidová forma – cysta.
Trophozoid se může bez problémů samostatně aktivně pohybovat a rozmnožovat, živí se převážně bakteriemi. Při nepříznivých podmínkách se trophozoid promění na zapouzdřenou cystu. Cysta má velmi odolnou a hrubou buněčnou stěnu, která účinně chrání acanthamoebu před nepříznivými vlivy okolního prostředí (obr. 3).
Acanthamoeba má nejraději vodní prostředí. Vyskytuje se nejčastěji ve stojatých vodách, v pitné vodě, chlorované vodě v bazénech, pramenité vodě, mořské vodě, ve slinách, v destilované vodě a dokonce i ve stolních lahvových vodách! Normální úprava pit- né vody na zničení nedostačuje, protože acanthamoeba je odolná i proti chlorové dezinfekci. Voda z vodovodu je nejčastěji kontaminována acanthamoebou tehdy, když se čerpá z uzavřených nádrží a kontejnerů, nebo když má vyšší obsah vápníku. V Londýně, který leží v podobných klimatických podmínkách jako Česká republika, byla kon- taminace acanthamoebou prokázána u 2 % odběrů z vodovodního řádu a u 14% odběrů z plaveckých bazénů.
Acanthamoeba se mimo přímé kontamina- ce vody vyskytuje také na hranách přítoků vodovodních armatur – proto je oplachování kontaktních čoček vodou z vodovodu absolutně nepřípustné!
Záněty rohovek způsobené acanthamoebou vedou za nepříznivých okolností až k oslepnutí oka. První rohovková infekce acanthamoebou byla popsána teprve v roce 1974, nejednalo se však o nositele kontaktních čoček. Na konci 80. let minulého století bylo v USA popsáno 208 a v Evropě 60 očních infekcí způsobených acanthamoebou. Počet těchto infekcí neklesá ani v posledních letech a měsících.
Riziko acanthamoeby
Vědecky prokázané faktory vedoucí k získání infekce acanthamoebou:
• oplachování kontaktních čoček vodou z vodovodu,
• uchovávání kontaktních čoček v kontami-novaném fyziologickém roztoku,
• nedostatečné čištění a nedostatečná dez-infekce kontaktních čoček,
• zvlhčování čoček slinami,
• plavání s kontaktními čočkami,
• sprchování se s kontaktními čočkami.
Infekční mechanizmus průniku acanthamoe- by do rohovky je v odborné literatuře popsán nejednotně. Acanthamoeba proniká do rohovky přes mikrooděrky nebo je schopná samostatné infiltrace do rohovky.
Dezinfekce kontaktních čoček
Antimikrobiální účinek peroxidu vodíku je dobře zdokumentován v nesčetných vědeckých publikacích. Účinná dezinfekce proti acanthamoebě, a to jak u stadia trophozoid, tak u cyst, je dezinfekce horkem při 70–80 °C po dobu alespoň 10 minut, nebo dezinfekce 3% roztokem peroxidu vodíku. Protože dezinfekce horkem vysoce namáhá materiál, ze kterého je kontaktní čočka vyrobena, a může „připéct“ a denaturovat usazeniny, které se pak mohou stát dalším zdrojem imunologických reakcí oka, je dezinfekce peroxidem vodíku jistější alternativou, neboť současně chrání materiál. Peroxidové systémy mají i tu výhodu, že napadají a narušují biofilmy, tvořící se na povrchu kontaktních čoček a pouzder na kontaktní čočky.
Je nutno podotknout, že acanthamoebové infekce jsou velice vzácné a že absolutní zničení cyst je možné pouze velice agresivními dezinfekčními látkami, které jsou pro oko toxické. Acanthamoeba potřebuje ke svému životu bakterie, usmrcení bakterií tedy znamená pro acanthamoebu obtížnější možnost rozmnožování.
Acanthamoeba je výjimečně odolný mikroorganizmus. Pouhé zvýšení antimikrobiologic- kého účinku roztoků pro péči o kontaktní čočky však není správným postupem. Usmrcení cyst je velmi obtížné a zvýšená koncentrace dezinfekčních látek může být pro oko i kontaktní čočky škodlivá.
V souvislosti s předcházením acanthamoebovým infekcím oka je velmi důležité dodržovat hygienická doporučení výrobců roztoků určených pro péči o kontaktní čočky!
Příklad:
Peroxid vodíku a péče o kontaktní čočky
Antimikrobiální účinnost peroxidu vodíku je známa již 100 let, v oblasti péče o kontaktní čočky je však peroxid vodíku používán teprve 20 let. Jeho dezinfekční mechanizmus se opírá o oxidační zničení důležitých částí buňky pomocí aktivního kyslíku – tzv. „kyslíkového radikálu“, který vzniká při chemickém rozkladu peroxidu vodíku. Aby bylo možné peroxid v péči o kontaktní čočky použít, je nevyhnutelná jeho neutralizace, jíž lze dosáhnout jednoduchým způsobem.
Chemický vzorec rozkladu a neutralizace peroxidu:
2 H2 O2 → 2 H2O + O2
Technicky se neutralizace provádí dvěma způsoby:
1. pomocí platinového katalyzátoru,
2. pomocí biokatalyzátoru enzymu katalázy.
Existuje na současném trhu ideální roztok pro péči o kontaktní čočky? Ideální roztok by měl splňovat tyto vlastnosti:
• vysoká dezinfekční efektivita a účinnost
• jednoduché používání,
• vysoká fyziologická snášenlivost bez jakýchkoliv tkáňových iritací.
Ideální roztok pro péči o kontaktní čočky na současném trhu neexistuje. Nejlépe se však k těmto idealizovaným požadavkům blíží jednokrokový peroxidový systém s platinovým katalyzátorem – u nás je to Aosept® Plus. Výhodou tohoto systému je široká dezinfekční účinnost peroxidu a neutralizace peroxidu ještě před kontaktem s okem. Díky tomuto systému nasazujeme kontaktní čočku na oko prakticky z nekonzervovaného fyziologického roztoku, což představuje tu nejnižší chemickou zátěž pro přední segment oka. K tomu musíme připočíst skutečnost, že peroxid se neváže s materiálem, z něhož je kontaktní čočka vyrobena, a nemá pro oko žádný alergizující potenciál.
Všechny nové silikonhydrogelové materiály na výrobu kontaktních čoček mají nižší obsah vody, což je dobrá vlastnost v případě nižší tvorby slz v oku. Tato výhoda je však negována nevýhodou delší retence konzervačních látek v materiálu čoček a tyto látky pak mohou poškozovat rohovkový epitel.1
Ze všech zatím dostupných vědeckých studií1 tedy vyplývá, že nejlepší roztoky pro péči o kontaktní čočky jak hydrogelové, tak i silikonhydrogelové jsou peroxidové systémy na bázi platinového katalyzátoru, jakým je například roztok Aosept® Plus. Právě v případě účinnosti vůči acanthamoebám jsou peroxidové roztoky tou nejlepší variantou.
Ve studii zveřejněné Kilvingtonem a Angerem v roce 2001 byl testován jednokrokový 3% peroxidový systém. Po 20 minutách působení a navazující 6hodinové neutralizaci bylo prokázáno efektivní usmrcení všech vývojových stadií acanthamoeby (obr. 4).
Infekce oka způsobená acanthamoebou je v našich zeměpisných šířkách sice vzácnou, nicméně vážnou nemocí oka, které je důležité předcházet. Odborným doporučením a radami týkajícími se dodržování správné péče o kontaktní čočky může kontaktolog pomoci předcházet závažným očním onemocněním a tím i lepšímu rozšíření nošení kontaktních čoček jako plnohodnotné a bezpečné korekční alternativy pro celou populaci v České republice.
Tomáš Haberland, technický konzultant, CIBA Vision
Zdroj:
1 CIBA Vision data on file, 2006, 2007