Kdo se chce v dnešní době internetu, plně automatických brusů, zábrusných center a všeobecné tovarové dostupnosti zabývat v oční optice pouze prodejem brýlí, jeho dny jako samostatného podnikatele nebo živnostníka jsou sečteny. Má budoucnost pouze jako prodavač brýlí. Proto nemůže do budoucna seriózní oční optika exis- tovat bez optometrie a stejně tak pouze s obtížemi může existovat optometrista bez oční optiky (v celé České republice se- čteme samostatně působící optometristy bez návaznosti na oční optiku na prstech jedné ruky).

Položme si citlivou otázku: „Proč by si měl běžný zdravý dospělý spotřebitel nechat změřit oči a doporučit případnou následnou korekci zraku u optometristy a nevyhledávat v této souvislosti očního lékaře?“ A naopak, abychom byli spravedliví – jaké argumenty hovoří v této souvislosti spíš ve prospěch lékaře – oftalmologa?

Uvedeme si nejprve argumenty hovořící ve prospěch optometristů a poté argumenty ve prospěch oftalmologů.

Výhody optometristy v oblasti měření a korekce zraku u zdravých dospělých:

• Delší, lepší a specializované vzdělání optometristů v oblasti měření a korekce zraku, než je tomu u běžného i atestovaného oftalmologa. Stačí si sečíst počet odučených teoretických i praktických hodin věnovaných optometrii na univerzitě u optometristů na straně jedné a oproti tomu u oftalmologů na straně druhé.
• Úspora času na straně spotřebitele. Optometrista na rozdíl od oftalmologa nemusí řešit akutní bezodkladné případy, proto je spíše schopen dodržet plánované termíny. V případě individuální potřeby delšího měření není vázán limity zdravotních pojišťoven a může klientovi věnovat tolik času, kolik je v jednotlivých případech potřeba, a to bez finančních ztrát. Případný další výběr a přizpůsobení korekce může následovat ihned bezprostředně po změření očí bez zbytečných časových prodlev.
• Lepší záruka. Jasná a konkrétní situace spotřebitele v případě eventuální reklamace a nespokojenosti s vizuální ostrostí a zrakovou pohodou. Zdravotní prostředek byl celý navržen, realizován a garantován jedním právním subjektem. Proto má spotřebitel lepší a rychlejší šanci dovolat se svých zákonných práv a záruk v případě nespokojenosti.
• Získání potřebných informací pro realizaci korekce. Bez vlastního měření se optika nemá šanci dozvědět informace nutné k realizaci moderních korekčních prostředků. Současný předepsaný receptový formulář zdravotních pojišťoven je na úrovni „vyspělého“ optického světa z přelomu 19. až 20. století (!) a neobsahuje ani z poloviny potřebné informace k realizaci zdravotnického prostředku (obr. 1, 2). Marně byste v současném receptu hledali zásadní informace jako např. údaje o vizu, vrcholovou vzdálenost, centrační údaje, stav binokulárního vidění, pracovní a korekční vzdálenost, dioptrickou hodnotu a centraci původních brýlí atd. Pouze vlastním měřením má tak optika šanci se požadované údaje dozvědět a nedělat tak brýle, které by bez potřebných údajů mohly být „sázkou do loterie“.
• Lepší aktuální přehled o korekčních možnostech nových produktů. Výrobní optické firmy vyvíjejí stále nové produkty. Jejich optimální využití je náročné na další vzdělávání a odbornou informovanost optika – optometristy. Lze odůvodněně pochybovat o tom, že při náročnosti lékařské profese může běžný oftalmolog být schopen sledovat kromě neustálého vývoje na poli diagnostických a léčebných metod zároveň i specializovanou korekční, technickou problematiku a její specifika.
• Přímý dohled nad konečným přizpůsobením korekčního prostředku. Optometrista by měl mít bezprostřední dohled nad anatomickým, optickým přizpůsobováním a dílenskou realizací korekčního prostředku. Může tak ovlivnit a účinně zkontrolovat provedení předepsaných hodnot.
• Bezprostřední zpětná vazba. Pouze oční optik – optometrista zažívá denně reakce a pocity jedince při výdeji realizovaného zdravotního prostředku. Má rovněž přehled o vizuální výkonnosti jedinců. Je neprodleně informován o délce adaptace a výkonnosti vydaných nových brýlí, čoček nebo jiného zdravotního prostředku. Oftalmolog tuto možnost optometristům většinou závidí a v běžné praxi v aktuálním čase ji ani nemá.
• U optometristy je klient rovnocenným partnerem při měření, navrhování a realizaci korekčního zdravotního prostředku. Záleží pouze na jeho dobrovolném rozhodnutí ohledně kvality, ceny a realizace, případně nerealizace doporučeného zdravotního prostředku. Optometrista jako nelékař nemá šanci u klienta působit nadřazeně nebo autoritativně.
• Menší riziko nákazy. Protože u optometristy je daleko nižší frekvence pacientů s případnou mikrobiologickou nákazou, než je tomu v běžných lékařských zařízeních, je u optometristy daleko menší riziko onemocnění infekční nemocí (odhady hovoří o 5–12 % takto nově získaných nákaz při návštěvě nemocničních nebo ambulantních lékařských zařízení).